Historie mě celkem baví, ale vojenství jako takové je pro mě naprosto podřadné, protože v něm spousta tajtrlíků ze sebe dělá odborníky. Bavila jsem se v této otázce i s řadou vojáků a nabyla jsem dojmu, že co voják, to vymytý mozek. Vy mi ty vojáky ale opravdu silně připomínáte 

Hlavně že vy to máte v hlavě v pořádku 

Vynikající článek, Děkuji vám za jeho napsání.

Vždy jsem byl toho názoru, že jsme měli v r.1938 bojovat. Přesto jsou pro mě mnohé vaše postoje překvapivým objevem.

Skutečně jsme si po dlouhá léta nechali vymývat mozky zbabělci a prospěcháři.

V cela filosofické rovině jsme se bránit spíše měli, ovšem následky by byly naprosto katastrofální, nehledě na to, že by jsme paradoxně, jako národ, byli považováni za toho, kdo vyvolal válku. Bylo by zajímavé sledovat nějakou paralelní realitu, kde by se ČSR bránila. Docela by mne zajímalo, jak by se WW2 vyvíjela pak...zda-li by vůbec nějaká válka byla, což asi jo a jak by se zachoval například takový Sovětský Svaz. Jak by se zachovalo Polsko... Benešovi situaci vůbec nezávidím a myslím si, že se rozhodl v dané situaci nejlépe jak mohl. Troufám si říci, že věděl přeci jen trochu víc než my, že měl určité signály k tomu, aby věděl, jak případná obrana dopadne a tak raději zvolil cestu podlomení hrdosti národa, než jeho naprostou destrukci, která by s velkou pravděpodobností při obraně nastala. Pokud někdo hledá paralelu s jinými konflikty a národy (Polsko, Habeš, Finsko) ty situace byly přeci jen trochu rozdílné, a teď nemyslím po stránce vojenské jako spíš po stránce diplomatické.

Závěrem nutno dodat, že toto rozhodnutí nebylo lehké a vedlo k naprosté destrukci národní hrdosti, kterýžto šrám, troufám si říci, neseme si dodnes.

Beneš věděl s jistotou, která od r. 1933 dosáhla 100%, že přijde válečný konflik. Vždyt to byl také právě on, kdo r. 1933 doporučil generalitě ČSR, aby zrychlila přípravy k obraně země. Také musel vědět, že Francie od r. 1925 nemá zájem na střední a jihovýchodní Evropě a nechá ji svému osudu.

Bohužel Beneš byl ve vleku fr. politiky. Nelze mu to zazlívat, je to zcela logický důsledek předchozích let. Ale zazlívat se mu může špatné řešení např. těšínského problému. Ten vyřešil ku spokojenosti Západu, ale nikoliv dle práva a spravedlnosti. Beneš byl ve složité a nezáviděníhodné situaci. Byl to také vynikající plánovač, ale domnívám se, že jeho plán, který spočíval v útěku do exilu, pochlebování Západu, ponižováním nejen sebe ale celého národa s cílem obnovit Republiku, což bylo velmi nejisté, byl skutečný hazard nejen s naší vlastí ale i se životy jejich obyvatel. Byl to asi člověk na špatném místě v tu nejhorší možnou chvíli (neplést se špatným člověkem na špatném místě !!!)

Izrael je ve stejné situaci jako ČSR. Nemá žádné spojence, kteří by mu pomohli. I my po nástupu Schwarzenberga nejsme tak spolehliví spojenci jako kdysi. A ohledně vztahů se Srbsekm se také náš "kníže" nevyznamenal. Ostatně jako exprezident Havel a jeho "humanitární bombardování". Ale rozdíl mezi ČSR a Izraelem je v tom, že Izrael nehledí na to, zdali má nebo nemá spojence a podporu, on prostě hájí své území i kdyby to bylo to poslední, co udělá. A pro celý národ je ochrana vlastní země tím nejvyšším posláním. Pro mladý československý národ a jeho zemi to bylo také nejvyšší poslání, které však neuskutečnil.

Nastavit obranu blahobytného a mocném státu měli naši předkové již v létech 1925 a později. Vždyť 5.místo na světě v hrubé výrobě i na kojence něco našim konkurentům říkalo. Ze "spojenců" se stali zrádci, kteří nám ještě na sklonku II.sv.války rozbombardovali továrny. Takže již jim nenaletíme a bude líp.

Já mám za to, že v HDP jsme byli na 10. místě ve světovém žebříčku.

Cesta k problému byla vydlážděna už při vzniku Československa. Slováci se nikdy jako Čechoslováci necítili. Přes tři miliony Němců určitě mělo právo na sebeurčení, které si vlastně chtěli vydobýt už po vzniku ČSR. K tomu Rusíni, Maďaři, Poláci. Bylo to jen pokračování Rakousko-Uherské podoby mým národunarodunárodům, i když v demokratičtější podobě.

Dalším nešťastným prvkem byly špatné vztahy se sousedními státy, kromě Rumunska. Ani smlouva s Francií nic nezajišťovala, jak se později ukázalo. 

Než z ustoupení Hitlerovi bych spíše vedeni ČSR zazlíval chyby v diplomacii a vnitřni národnostní v letech 1918 - 1933. Po nástupu Hitlera už bylo pozdě.

Oprava - mým národům, z tabletu se špatně píse

četl jsem už mnoho článků , slyšel mnoho debat a zůčastnil si i některých na toto téma, všechny jsou samozřejmě založeny na kdyby , ČT kdysi vysílala pořad co by kdyby kde byl tento boj kdy jsme se bránili fiktivně zobrazen téměř všichni se shodnou na tom že bychom sami prohráli, naše vojenská doktrína nebyla založena na tom že budeme bojovat sami, takže bez pomoci bychom prohráli a dost krutě tolik po stránce vojenské, stránka morální je něco úplně jiného a pohybovat se na tomto poli je ještě horší, je faktem že morální marasmus potom co naši vojáci opustili pevnosti a ČR republika přišla o Sudety byl hluboký ale je nutno si uvědomit že ještě pořád nás Něšmecko nezabralo což přišlo později,

vaše návrhy na stěhování vojsk, vybavení či dokonce obyvatelstva jsou nesmyslné podívejte se na tehdejší mapu a ukažte mi kterým směrem by tato obrovská logistická operace probíhala

Samozrejme nikdo nepochybuje, ze bychom prohrali. Ale jak je zmineno v clanku, ne vzdy se bojuje s vidinou vitezstvi. Procpak se Etiopsti domorodci vyzbrojeni kopimi postavili Italskym tankum? To prece nemelo smysl. Proc se o par let pozdeji male Finsko postavilo ohromnemu Sovetskemu svazu? Prece museli predem vedet, ze prohraji? A tak bychom mohli pokracovat pres Holandsko, Belgii, Norsko dale. A myslite, ze nekdo v tech zemich vystoupil a rekl zabalme to, nemame sanci?

A dalsi problem, kdyz uz to ni nasi posukove zabalili, tak meli udelat vse, aby nepadla cela nase vyzbroj do rukou Wehrmachtu. I kdyby to meli nekomu prodat pod cenou nebo znicit. Ale uznavam, citim jakesi zadostiucineni, kdyz vidim nase tanky jak se prohaneji Polskem, Beneluxem a Francii. Samozrejme uvahy o presunu vojaku do zahranici jsou opravdu zcestne, to by opravdu neslo. Nicmene znicit vyzbroj tak tezke neni.

Muj nazor vzdy byl, ze jsme to meli zkusit. Ano, mozna bych tu dnes nebyl a nepsal tento clanek. Ale mozna by tu byl nekdo jiny, kdo by psal jiny clanek a v nem vyzdvihoval svoji hrdost nad tim, jak se jeho predci, jako uz tolikrak v historii, postavili presile.

Vynikající článek, těším se až si jej večer přečtu znovu. Bránit jsme se určitě měli.

Nevím, jestli se zabýváte historií, ale já ano. Článek o ničem ... Stačí si porovnat tehdejší výzbroj naší republiky a výzbroj Němců, naše nedostavěná opevnění a situaci v pohraničí ...

Ne, že byste neměl v řadě věcí a soudů pravdu, ale jedna věc je pro mne jistá: kéž bychom měli dnes alespoň takové elity, jako jsme měli tehdy!

To, že jsme se tehdy nebránili, má značný morální důsledek do dneška. Máme zkaženou morálku - jeden příklad za všechny: vojáci, kteří statečně bojovali v cizí armádě, byli za socializmu zavíraní do basy. Z toho plyne postoj: do ničeho se nemíchat. A kdo se míchá, a dostane za to přes držku, je vůl a je si sám na vině.

Všichni? A jak to, že někteří nikoliv?