Film a zbraně - špendlíkem na nosorožce. 4.část

Štíty neporazitelných mimozemských lodí byly vypnuty pomocí počítačového viru. Budiž. Lidstvo se chystá na závěrečnou bitvu, do které na rozdíl od filmu nepošle stíhačky s legračními raketkami, ale podstatně větší kusy svého arsenálu. Pokusíme se ukázat, jak by mohla vypadat velkolepá bitevní scéna...

Útočná vlna soudného dne

Abychom dále neunavovali čtenáře zdlouhavými výčty zbraní a taktickými možnostmi, načrtneme si dramatické scény závěrečného útoku na jednu loď v USA a jednu v Rusku. Pro USA použijeme poněkud modifikovaný plán č. 2 (sladká kořist), zatímco pro Rusko, které má větší arzenál balistických a protilodních raket, použijeme upravený plán č. 1 (zákeřný střelec).

Scény, které tak milují fanoušci – příprava letounů, podvěšování raket, nasedající piloty, rolující řady letounů, motory na forsáž a letouny směřující k obloze – považujme za samozřejmost.

USA – fáze první

48 na pohled starých, opotřebovaných Corsairů II (A-7) roztažených do široké nepravidelné sestavy ve dvou řadách za sebou se blíži k majestátným lodím. Přes 10 kilometrů za nimi letí množství stejně starých F-4 Phantomů II. Nedaleko za touto podivnou kavalérií, evokující vietnamskou válku, se plíží letka 24 F-16. Zatímco každý „korzár” nese pod křídly 4 velké, pravděpodobně neřízené rakety a pod trupem jednu ještě větší, Phantomy i F-16 nesou maximální náklad protiletadlových řízených střel. Ve vzdálenosti sotva 8 kilometrů od lodi z raket první řady Corsairů náhle na povel vyšlehnou plameny a střely se řítí k lodi. Po chvílí napětí je vidět, že žádné štíty tentokrát rakety nezastaví, 500 a 800kilogramové hlavice se zakusují do pláště a vybuchují mnoho metrů pod povrchem. Přestože některé rakety selžou a jeden Corsair dokonce zničí vlastní raketa, přes 100 výbuchů rozkvete na lodi, která začne zuřivě chrlit letouny proti vetřelcům. Některé výstupy jsou sice zničeny a poškozeny, některé letouny jsou dokonce zničeny, ale přesto jsou jich k dispozici stále celá mračna, aby pomstila útok. Ale to už chrlí rakety druhá řada Corsairů a přes 80 raket zasahuje loď. Některé zastaví chrabří obránci vlastními stroji…

Bezbranné Corsairy se překvapivě neotáčejí zpět a neprchají, ale piloti pokračují ve své sebevražedné misi. Obětují se snad američtí piloti? Nikoliv, to jen figuríny, posazené do kokpitu pro vylepšení efektu flegmaticky přihlížejí, jak autopiloti a dálková řízení dělají svou práci. Mnoho Corsairů první řady již nestihne protivník sestřelit a ty v ohnivých infernech narážejí do lodi. Také Corsairy druhé řady jsou někdy zastaveny až nárazem na letoun bránící loď a končí spolu v plamenech, některé vybuchují ve vzduchu a někdy berou s sebou další „létající talíř”. Větší část letounů protivníka neztrácí čas s blízkými Corsairy a směřuje ke vzdálenějším Phantomům. Ty ale nečekají a již nedlouho po výletu rojů z lodi odpalují své rakety Sidewinder bez toho, aby již měly uzamknutý cíl. Je to možné proto, že software střel byl modifikován tak, aby zpočátku letěl po přímé dráze (ještě nejde o verzi AIM-9X s možností programování letu a datalinkem) a až po určitém čase se zaměřil na první tepelný cíl v sektoru, který najde, pokud možno tak, aby se odfiltrovaly jiné letící rakety. U mnoha raket to samozřejmě nefunguje, ale přes 190 raket i tak nadělá pořádný zmatek mezi stroji, ještě poměrně nahromaděnými v malém prostoru. Jistě přes 30 letounů protivníka bylo zasaženo. Zatímco se jedna polovina Phantomů otáčí, druhá polovina směřuje k protivníkovi a je sestřelena. Ano, také všechny Phantomy jsou dálkově řízené stroje. Chvíli předtím vzadu a poněkud výše letící F-16 zaměřují své rakety AMRAAM a ihned po odpálení se s forsáží otáčejí bojovou zatáčkou a prchají z boje.

Zanedlouho jsou schválně pomaleji letící Phantomy dostiženy masou létajících talířů a sestřeleny. Tím pronásledování ale nekončí a dalším cílem jsou prchající F-16, které jsou zjevně pomalejší. Než ale k dostižení dojde, země rozkvete jakou třešňový sad obláčky startujících pozemních protiletadlových střel MIM-104 Patriot, které zde byly předtím dopraveny a zamaskovány. Nemalá část letounů se jako na povel vrhne do menší výšky proti novému ohrožení, po přiblížení se dostanou přímo do palby systémů AN/TWQ-1 Avenger s raketami Stinger a desítek střelců se Stingery. Fakticky v USA chybějící samohybné protiletadlové kanony jsou zastoupeny několika pro pozemní použití přizpůsobenými námořními systémy Phalanx. Po tuhém boji jsou nakonec všechny komplety zničeny, naštěstí obsluhy ovládaly své systémy z bezpečné vzdálenosti z úkrytů a okopů a velká část jich přežije běsnění protivníka, který zaplatil za toto vítězství více než 140 letouny.

Vyhráno však nemají ani letouny, dostihující F-16, když se dostávají na dostřel hlavním silám stíhacího krytí. 4 letky, celkem 48 F-14 Tomcat, navedené z bezpečné vzdálenosti vůči protivníkovi, odpaluje své střely AIM-54 Phoenix a poté, co střely přešly na aktivní samonavedení, točí zpět na základnu pro nové rakety. Ve střelbě na dlouhou vzdálenost je po chvíli doplní 5 letek s celkem 120 letouny F-15C, doprovázenými 8 letkami se 192 letouny F-16, všechny vyzbrojeny raketami AMRAAM, Sparrow a Sidewinder. Některé z letek po vypálení raket odlétají na opětovné vyzbrojení, další ale vstupují do blízkého boje s protivníkem a vnucují mu boj. Do boje přilétají záložní letky F-15 a F-16 a ztráty na obou stranách rostou.

velký obrázek)

Pozn. Uvedené vzdálenosti nejsou v měřítku.

Zatímco vzdušný boj vzdálený od lodi zuří naplno, k druhé straně lodi míří další skupina letounů, podobně členěná. Teď již na mimozemské lodi na nic nečekají a posílají proti nim včas další letouny, kterých zásoby se však pomalu ale jistě začínají ztenčovat. Brzy po katapultování z lodi se letouny mimozemšťanů dostávají do palby dalších z dálky odpalovaných raket Patriot. Tentokrát první řady útočících letounů neobsahují žádné „kamikadze”, ale letouny F-15 i F-16, které odpalují své rakety AMRAAM. Brzo již okolo lodi zuří boj, do kterého se kromě dalších 2 letek se 48 letouny F-15 a 6 letek se 144 letouny F-16 zapojují jako jestřábi okolo kroužící 4 letky s celkem 24 letouny F-14 a 24 letouny F/A-18. Pokud se některý z protivníků vzdálí z hlavního chumlu boje, je brzy ohrožen pozemními raketami Patriot nebo Stinger. (Pozemní verze námořního kompletu RAM zatraceně chyběla…)

Obě strany posílají do kypějícího smrtelného vzdušného boje další zálohy a mimozemský protivník začíná pomalu mít problémy, jak rozdělit své síly mezi ohniska boje. Pozemšťané mají nevýhodu v bezbrannosti stíhaček po spotřebování munice a v nutnosti doplňovat palivo. Výhodou je naopak množství letišť, ze kterých přilétají z různých směrů další letouny a rakety samotné. Přes manévrovací schopnosti létajících talířů, při absenci systémů varování i vlastní ochrany proti PLŘS se nejednou létající talíře stávají snadnou kořistí (jak bylo ostatně vidět i ve filmu), často na vzdálenost, ze které nejsou schopné ohrozit pozemské letouny. Je to při technologické vyspělosti protivníka podivné, ale je to tak. Řečeno obrazně, i ten nejobratnější šermíř se dostane do problémů při střetu s lučištníky, které nikdy předtím neviděl.

Zaměstnání protivníka vzdušným bojem je znamením, že nastal čas na další fázi…

USA – fáze druhá

22 bombardérů B-52 se pohybuje v různých vyčkávacích prostorech, aby svou koncentrací nevzbuzovaly pozornost. V určených časech vypouštějí 440 střel s plochou dráhou letu AGM-86D CALCM, naprogramovaných tak, aby dorazily k cíli z několika směrů téměř současně. Podobně je z pozemních odpalovacích stanovišť vypuštěno dalších 400 střel BGM-109 Tomahawk. Těsně před nimi má dorazit k cíli přes 50 létajících terčů, aby ještě více rozptýlily obranu protivníka. B-52 se hned po odpálení otáčejí a spěchají na základny pro nové střely. Také k pozemním odpalovacím zařízením přivážejí nákladní automobily nové střely Tomahawk a obsluhy je s horečným úsilím znova nabíjejí. Koutkem oka nervózně pokukují po obloze, jestli se neobjeví letouny protivníka, ale ten je přece jen přes 500 km nebo i více vzdálen a má dost starostí se stíhačkami.

větší obrázek)

Pozn. Uvedené vzdálenosti nejsou v měřítku.

Terčové letouny a za nimi stovky střel s plochou dráhou letu se blíží k cíli, lhostejné k bojům, zuřícím všude okolo. Prolétají okolo letounů směrem k lodi a nejeden letoun protivníka je sestřelen, když obrátí svou pozornost ke střele. Dojde i k případům, kdy se střela srazí s vlastním letounem, ale jsou to akceptovatelné ztráty. Velká část střel proniká nepovšimnuta nebo nezasažena. Některé jsou sice zničeny zeleným paprskem z lodi, ale přes 500 jich naráží do lodi, proniká pláštěm a půltunové hlavice vybuchují v různých hloubkách lodi. Přestože poškození jsou již nepříjemná, v lodi zejí pořádné díry, zuří požáry a velké kusy trosek padají k zemi, zdaleka ještě není narušena nosná konstrukce a schopnost držet se ve vzduchu.

Než střely s plochou dráhou letu doletí k cíli, 3 prapory MLRS s celkem 81 raketomety odpalují ze vzdálenosti 120-200 km 324 střel MGM-140. K nim se přidávají improvizovaně vyrobené tlusté balistické rakety na tuhé palivo o doletu až 200 km s pětitunovou hlavicí, odpalované z na pohled běžných standardních kontejnerů. Kontejnery samozřejmě vypuštění rakety nepřežijí, ale to není na závadu. Běžné „trucky” jich do pozic vhodných k odpálení postupně natahaly přes 120 a další jsou na cestě, zatímco řidiči pochopitelně nervózně sledují oblohu, připraveni vyskočit z kabiny a spasit se útěkem.

větší obrázek)

Do zmatku a inferna zuřivého boje začínají shora na loď dopadat balistické rakety. Hlavně pětitunové nálože dělají v lodi paseku.

Loď samotná by ráda zamířila k nějaké základně a zničila ji svou hlavní zbraní, nicméně je otázka ke které. Letouny pozemšťanů startují z mnoha letišť a odpalovací zařízení jsou rozmístěna všude okolo. Nakonec zamíří k největší ze základen, zatímco vysílá skupinky letounů, které se mohou odpoutat od vzdušných bojů, aby mohly ničit vše, co mohou. Ale pozemšťané také ještě neřekli své poslední slovo.

USA – fáze třetí

Létající talíře hledající cíle na zemi sice dělají horké chvilky obsluhám odpalovacích zařízení a vojákům na nejbližších letištích, ale zároveň oslabují už tak narušenou obranu. Do stále vířícího boje přilétá „kavalerie”.

Z dvou směrů se přiřítí 10 letek se 120 letouny F/A-18, každý se dvěma pumami Mk 84 upravenými pro větší dolet a s PLŘS. Pumy odhodí z dálky po balistické křivce a vrhají se na pomoc ve vzdušném boji. Za nimi odhazuje svých 5 pum 96 letounů A-6 v osmi letkách. Z jiné strany přilétá 40 letounů F-111 a 48 F-15E a také odhazují pumy. Ne všechny pumy najdou cíl, některé jsou dokonce sestřeleny, ale stejně přes 1100 pum s hmotností 925 kg dopadá na loď a proniká do jejích útrob.

To ale není vše. Přilétají další F-111, F-18, A-6 i z rezerv vytažené A-7 Corsair II a F-4 Phantom II. Dokonce i F-16 a F-15, které byly doplnit munici a palivo, se vracejí i s jednou těžkou pumou, kterou odhazují na loď, než se zapojí do vzdušného boje. Mnoho pozemních odpalovacích zařízení není vůbec napadeno a mnoho z těch napadených přežije údery letounů, při kterých je navíc řada z nich ztracena, když jejich ochrana použije PLŘS Stinger nebo protiletadlové kanony. Nejeden letoun se zaměří na překližkové a nafukovací makety všude okolo. Na loď dopadají další stovky pum a raket.

Pozemské síly získávají převahu také ve vzdušném boji a další létající talíře už nejsou k dispozici. Nemálo jich zůstalo zničeno nebo zablokováno v rozbitých útrobách lodi.

Odpor slábne a letouny se znaky USA dorážejí na loď jako roje včel, fakticky již bez odporu. Přišel čas soupeře dorazit. Scénu ničení doplňují 3 podivné skupiny, každá s 12 staršími dopravními letouny Boeing 747 a 757. Chráněny stíhačkami přecházejí do střemhlavého letu a napěchovány výbušninami narážejí z výšky do poškozené lodi. Své pumy přihazují také bombardéry B-1 a transportní letouny C-17 i C-130, z jejichž nákladových prostor jsou padákem vytahovány nálože vážící 20 nebo i více tun.

V neustávajícím dešti zásahů se gigantická loď začne rozpadat a padá v troskách k zemi nedaleko základny, kterou se chystala zničit…

Rusko – fáze první

Jak bylo řečeno dříve, těžko uvěřit, proč by nebyly proti lodím zbaveným štítů použity jaderné zbraně. Jedna-dvě pumy po 100 kilotunách a problém je vyřešen… Ještě méně pochopitelné by to bylo v případě Ruska. Ale držme se nejaderné varianty a rozviňme „dramatický” konvenční scénář.

Zatímco útok v USA začínal hukotem vln stovek letounů, v Rusku panuje na počátku ticho. Záhadné a zrádné. Jako by i mimozemšťanům mělo být jasné, že kdo vtáhne do útrob veliké matičky Rusi, nedopadne dobře.

Pro první úder bylo rozhodnuto z důvodu překvapivosti použít pouze balistické rakety a nadzvukové střely s plochou dráhou letu. Jejich mobilní verze Rusové přímo milují. I teď v hlubokých lesích, tisíce kilometrů od mimozemské lodi, se zvedají odpalovací kontejnery a začíná odpočítáváni. 120 raket RT-2PM Topol na mohutných automobilových podvozcích a 70 raket RT-23 Moloděc na železničních vagónech startuje v oblacích kouře a rychle stoupá k zamračené obloze. Jaderné hlavice byly díky improvizačním schopnostem ruských techniků nahrazeny mohutnou konvenční penetrační hlavicí, ještě doplněnou klamnými návnadami. Několik raket neslo místo reálné hlavice pouze množství klamných hlavic pro ještě větší nasycení obrany protivníka. Ze zbývajících nezničených podzemních sil odlétá také 60 raket R-36 Vojevoda.

Stranou ovšem nezůstává ani vzdušné síly a námořní letectvo. Ze vzdálenosti 400 a více kilometrů vypouští střely Ch-22 60 letounů Tu-22M2/M3 tří pluků námořního letectva. Se stejnými střelami se k nim přidávávají další 2 pluky starších reaktivovaných Tu-22.

Z menších vzdáleností se ze země přidává 8 raketových brigád s komplety Oka (modifikovaných) a Elbrus. Zatímco tradiční organizace brigády čítala 6 nebo 9 odpalovacích zařízení na brigádu a byla vytvořena pro bodové údery na několik důležitých cílů, pro tento útok dostaly brigády 24 odpalovacích zařízení, směrem k lodím se proto vydává až 144 uvedených raket. Ze země je vypálena také necelá stovka střel P-270 Moskit.

Ruská schopnost improvizace se projevila v urychleném sestavení monstrózních střel, vytvořených z prvních stupňů běžných nosných raket nebo jejich částí, řídicího systému a podle typu rakety více než 20tunové hlavice. S hukotem jich k obloze startuje 12.

velký obrázek)

Pozn. Pro urychlení práce byly i zde použity značky NATO místo ruských vojenských značek. Autor se za toto zjednodušení omlouvá.

Přes jisté potíže v organizaci, logistice a spojení se podařilo v prvních 10 sekundách dosáhnout příletu 40 procent střel z téměř 600 odpálených a 65 procent v rozmezí prvních 30 sekund. Šokový efekt hromadného zásahu je značný a z lodi vylétají létající talíře jako včely z právě otevřeného úlu, pokud nebyly zničeny nebo zablokovány uvnitř poškozené lodi.

Rusko – fáze druhá

Chvíli po výletu z lodi konečně nacházejí poněkud zmateně kroužící talíře nějakého protivníka ve velké skupině letounů, blížící se z východu. Ruští velitelé by jen velmi neradi spotřebovali své nejlepší letouny hned na začátku proti čerstvým silám protivníka, raději jej opotřebují tím horším, co mají v arzenálu. V blížící se skupině tak najdeme především 6 pluků MiG-23 (216 letounů), 3 pluky Su-21 (108 strojů) a dokonce 8 pluků MiG-21 (288 letounů). Nad nimi letí pluk s 36 stroji MiG-25.

Na hladově se blížící létající talíře čekají dvě nemilá překvapení. Mnoho letounů nese kromě PLŘS rychlou, poměrně velkou neřízenou střelu s dlouhým doletem, improvizovaně vyrobenou právě pro tento účel. Na povel je odpáleno přes 300 střel směrem k blížícímu se protivníkovi a lodi. Účelem není zasáhnout hbité letouny, ale donutit je zaměřit se na střely a vnést do jejich řad chaos. Tento úkol je z velké části splněn, ale během honičky na střely, divokého manévrování a někdy i zničení při kolizi se střelou čeká mimozemšťany ještě překvapení druhé.

Kromě svých balistických a protilodních raket Rusové žárlivě opatrují své pozemní protiletadlové systémy. 6 brigád proslulých S-300 různých verzí, s celkem 72 odpalovacími zařízeními pro 4 rakety tvoří první linii protivzdušné obrany, doplněnou o baterie se systémy 9K37M Buk-M1, 9K330 Tor, 9K35 Strela-10 a vyztuženou populárními protiletadlovými samohybnými kanony ZSU-23-4 Šilka a „hybridními“ komplety 9K22 Tunguska („hybridními“ proto, že disponují jak kanony, tak řízenými raketami). Vše je opět doplněno množstvím klamných cílů.

větší obrázek)

Načasování vychází dobře. Rakety S-300 začínají zasahovat cíle, přičemž protivník reaguje tím, že většinu strojů posílá dolů proti protiletadlovým kompletům a méně pozornosti věnuje ještě vzdáleným letounům. Při přibližování se k pozemním cílům se postupně dostává do palby systémů 9K37M Buk-M1, následně 9K330 Tor, 9K35 Strela-10 a proti zbylým strojům se přidávají kanony a ručně odpalované PLŘS. Vrstvená PVO si vyžádá velké ztráty protivníka, a to právě ve chvíli, kdy přilétají první PLŘS odpálené z MiG-25. Ty se poté stoupavou zatáčkou snaží na sebe upoutat co nejvíce strojů protivníka tak, aby poskytly vhodné podmínky pro navedení raket ostatních letounů. Mnoho létajících talířů padá zasaženo raketami na střední vzdálenost. Brzy se letouny obou stran promíchají ve smrtelném boji do gigantického chumlu.

Z lodi startují další letouny posílit své bojovníky, jsou však napadeny zboku přilétávajícími dalšími stíhacími pluky. Malá část létajících talířů zůstává v blízkém okolí lodi, čelit případným dalším hrozbám. Je jich však příliš málo na to, co přijde.

Rusko – fáze třetí

Sověti po desetiletí s velkými náklady budovali své frontové letectvo, které nikdy nedostalo příležitost hromadnými údery udeřit na důstojného protivníka. Zatímco si Američané užili své hodiny slávy v první válce v Perském zálivu, Rusové stále s lítostí vzpomínali na plánované plukovní vzlety a vysněné 2-3 hromadné údery v prvním dnu hloubkové průlomové operace. Teď konečně dostali šanci a vynahradili si léta čekání.

Z dvou směrů mimo hlavní oblasti vzdušného boje se blíži 10 pluků, celkem 360 Su-22 různých verzí a starých Su-7, bratrsky s 10 pluky s 360 MiG-27. Hned za nimi spěchá 6 pluků se 144 letouny Su-24. Celou masu stíhacích bombardérů kryje 12 pluků se 432 stíhači Su-27 a MiG-29.

Stíhací bombardéry jsou obtěžkány improvizovanými velkými klouzavými pumami a neřízenými raketami. Také mnohé MiG-29 a Su-27 nesou kromě PLŘS alespoň jednu pumu. Řídce přilétající skupiny protivníka jsou ničeny PLŘS a nedokážou zabránit mase ruských letounů dosáhnout bodu odhození pum, resp. odpalu raket. Do všeobecného chaosu vlétá odvážně více než 60 bombardérů M-4 a Tu-16, vytažených z rezerv, a odhazuje své pumy. Mimo to přilétají další balistické rakety a střely s plochou dráhou letu. Ani Rusové nepohrdnou možností odpálit na loď improvizované velké neřízené střely z běžných kontejnerů.

Viditelně poškozená loď se pomalu stává bezbrannou, když většina létajících talířů dohořívá na ruské matičce zemi. To je signál pro desítky transportních letounů Il-76, které přilétají ve velké výšce nad loď a otevírají své nákladové rampy. Z každého se místo parašutistů vysunují ven a padají na loď dvě monstrózní nálože, každá o hmotnosti 20 tun.

Následující vlny Il-76, An-12, An-22 a velkých An-124 Ruslan se již mohou otočit zpět, když je strukturální pevnost lodi narušena. Ta padá k zemi, za nějaký čas následována zbylými létajícími talíři.

Závěr

Nelze než poděkovat trpělivému čtenáři, který se prokousal často nezáživným textem a došel až k závěru. Scéna závěrečného boje, kterou jsem zde načrtl, by jistě na filmovém plátně vyzněla daleko lépe s přispěním dobrého scénáře, střihu, 3D animace, dramatických dialogů, scén hrdinství, napětí a obav.  Vojenský odborník a fanda jistě najde řadu nepřesností, nedomyšleností a lepších možností boje proti mimozemským lodím.

Bohužel filmaři nevyužili příležitost natočit dostatečně dlouho trvající a rozmanité scény epických masových bitev, které se tak dobře podařilo udělat například v trilogii Pán prstenů. Letečtí fandové tak nedostali možnost pokochat se hromadným nasazením veškeré letecké techniky a zbraní největších světových velmocí, tentokrát proti společnému nepříteli.

Snad se dočkáme někdy jindy…

Celý text ve formě PDF: zde

Košice, září 2013 – červenec 2014.

Odborná spolupráce: Lukáš Visingr

Infografika: autor (není-li uvedeno jinak)

Fotografie: viz zdroj u každé fotografie

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/R-36_%28missile%29
http://en.wikipedia.org/wiki/RT-2PM_Topol
http://en.wikipedia.org/wiki/RT-23_Molodets
http://en.wikipedia.org/wiki/UR-100N
http://www.midkiff.cz/obj/firma_produkt_priloha_30_soubor.pdf
http://en.wikipedia.org/wiki/Joint_Direct_Attack_Munition
http://www.valka.cz/clanek_650.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Russian_Air_Force#Aircraft_and_personnel_numbers_2013
http://www.military.cz/russia/air/weapons/bombs/fab/fab.htm
http://www.militaryfactory.com/military_map_symbols.asp
http://www.warandtactics.com/smf/the-military-facts-procedures-drills-tactics-traditions-qa/nato-military-map-symbols-explained/
http://en.wikipedia.org/wiki/Russian_Air_Force - Aircraft_and_personnel_numbers_2013

A mnoho dalších…